5.kapitola
Ahoj,tak další kapitolka.Od ted asi začnu přidávat trochu pomaleji,jelikož mě nic nenapadá a taky se chci konečně pořádně vrhnout na HP a mudlovská realita.Tahle kapča je taková hodně oddechová ale i tak doufám že se bude líbit. A komentáře potěší
Pohled Nikol
Celou hodinu jsem se musela hodně ovládat abych se na něj neustále nedívala.Po hodině jsem ze třídy odešla co nejrychleji a přitom se snažila pohybovat rychlostí člověka. Další hodinu jsem měla matematiku.Když jsem přišla do učebny našla jsem si místo co nejvíc vzadu. Seděla jsem a hypnotizovala pohledem vchod ,nevím jestli chci aby přišli. Ale jo vím nechci i když…Zvoní, hurá a oni tu nejsou. Ale moment ještě někdo jde ,jo ti z vás kdo hádali že ty dva tak to uhád. Jdou mím směrem, proč doháje jdou mím směrem.Aha já mám vedle sebe místo,no tak to bude další zajímavá hodina.
,,Ahoj, koukám že tu máš zase místo viď?‘‘ zeptal se zase ten co předtím.Kývla jsem i když velmi nerada,nebo ráda já nevím.Vlastně vím – chci aby tu seděl ,ale pro jeho vlastní dobro by tu být neměl. A ještě ke všemu se tentokrát prohodily a ON jedí vedle mě.
Cítím na sobě jeho pohled a když se otočím začnu se topit v nejzvláštnějších a nejkrásnějších očích jaké jsem kdy viděla. V jeho očích bylo něco magického, něco co mě nutilo dívat se dál.
Nevím jak dlouho jsem se v těch očích topila ,ale probudilo mě až zvonění. Začala jsem si balit věci a odcházela ,jelikož jsem dneska už neměla další přednášky.Když už jsem byla skoro u auta tak mi někdo zaklepal na raměno.
Pohled Jacoba
Když zazvonilo na konec hodiny byli jsme nuceni jít pryč ,ale k mému neskonalému štěstí jsme měli další hodinu taky s ní. Z přemýšlení ,jak má často ve zvyku, vyrušil Embry. ,,Můžu otázku?‘‘ debilní dotaz. ,,Právě jsi jí položil,ale jo na co se chceš zeptat?‘‘ dodal jsem rychle jelikož on je schopnej otravovat klidně celej den. ,,Zdálo se mi to nebo ses právě otiskl do tý holky co seděla vedle nás.?‘‘ wau ,tak tuhle otázku jsem nečekal. Ale co nemá smysl zapírat, jelikož jakmile se přeměním tak by se to stejně dozvěděl. ,,Jo ,asi jo. ‘‘ ,,Asi ,jak jako asi? Vždyť to musíš poznat ne? ‚‘‘ fajn už mi zase začíná lézt na nervy. ,,Dobrá , otisknul jsem se stačí?! ‘‘ ,,Bohatě.‘‘ uškýbnul se a šel dál. Zvoní ,no skvěle tak rychle do třídy.
Měl jsem štěstí jelikož vedle ní bylo zase místo. Embry mi velkoryse nechal místo vedle ní. Nemohl jsem odolat a pořád se na ní díval ,když se najednou otočila. Najednou jsem se díval do těch nejkrásnějších očí na planetě. Byly zvláštní ,byli zelenkavé ale přesto v nich byly jakoby zlaté kousíčky. Z těch jejích očí byla cítit síla ale zároveň zranitelnost. Stejně jako z Belly.
Najednou zazvonilo, uhla pohledem a začala si balit věci a odcházela. ,,Hej, kámo jdem nebo tady hodláš sedět do skonání světa?‘‘ prohlásil Embry, a já ani nevím proč jsem na něj zavrčel. Embry udělal krok vzad a se zdviženýma rukama řekl: ,, Hele Jaku klid , já to nemyslel nějak urážlivě vždyť mě znáš ne? ‘‘ páni asi mě fakt bere aspoň trochu jako autoritu. ,, Jo, jasně v pohodě nevim co mě to popadlo , promiň‘‘ nechci se sním zbytečně hádat je tu jedinej s kým se dá aspoň trochu normálně mluvit. ,, No a nechceš si s tu holkou aspoň pomluvit?‘‘ co to tu zas mele? ,,Co? ‘‘ inteligentní dotaz já vím. ,, Ta holka do který ses otiskl, nechceš si s ní aspoň promluvit, abys třeba věděl jak se jmenuje? ‘‘ vysvětluje mi to jak tří letímu děcku , i když je fakt že mám teď asi pomalejší myšlení. Ale promluvit bych si s ní měl teda aspoň zjistit jak se jmenuje. ,,Jo ,máš pravdu uvidíme se pak na koleji. Čau.‘‘ ,,Čau a hodně štěstí.‘‘ křikl za mnou Embry. Šel jsem za ní a těsně u asi jejího auta jsem jí zaklepal na rameno.