Prolog
Pohled Nikol
Ach jo,kdyby mi někdo řekl,ať mu něco o sobě povím,asi bych mohla říct jen toto.Jmenuji se Nikol ,je mi 28 let ,ale můj vývoj se zasekl na 18-ti letech. Celý můj dosavadní život jsem žila ve Volteře,vlastně celý život ne ,ale tu část kdy jsem žila u rodičů si nepamatuju a ani nevím kdo mí rodiče jsou. Volturiovi mi tvrdí ,že mě našly pohozenou v lese ,ale tomu já nevěřím. Někde uvnitř sebe totiž cítím že se mne rodiče nevzdali dobrovolně. Jo,a to hlavní jsem poloupírka a mám dar.Žádný z darů na mě nepůsobí ,ale když je v blízkosti nějaký nadaný upír tak já mohu jeho dar používat.Z toho důvodu jsem tu zavřená jak ptáček v kleci.Jak já to tu nenávidím.
,,Nikol ,okamžitě přestaň zírat z toho okna a jdi hned do hlavního sálu.‘‘ líně a se znuděným výrazem jsem se otočila na Jane.Už mě totiž nebaví ty její věčné rozkazy a nařízení.Celou dobu co tu jsem je to pořád to samé.Jdi támhle,udělej tohle,tohle nesmíš…,,A proč tam mám jako jít?‘‘ Tak schválně co z ní vypadne.Oú ,ale ten její výraz není moc příznivý ,vsadím se ,že kdyby mohla svíjela bych se teď přední bolestí. ,,Chce tě Aro‘‘ štěkla na mě a odkráčela pryč.Skvělí Jane je pryč ,ale já musím za Arem.Ten mi zas bude chtít dělat nějaký test ,jelikož ho jako poloupírka hrozně šokuju.No tak jdem ať to mám za sebou.
,,Ó Nikol drahoušku pojď blíž.‘‘ Chjo ,zase ten jeho přeslazený hlásek ,to budu mít co dělat abych se nepozvtacela jestli na mě takhle bude mluvit celou dobu.
Šla jsem k němu a rovnou natáhla ruku.Aro ji vzal do ruky zkoušel mi číst myšlenky ,sice nevím proč se o to pokaždé pokouší , ale když ho baví. A já aspoň dozvím co mi chtěl.,,Hmm,stále nic nevidím.Zajímavé ,velmi zajímavé.‘‘ on nic nevidí ,jaká novinka ha,ha.A já naopak viděla jen to jak myslí na svoje narozeniny ,to jsem se toho teda dozvěděla.
,,Aro jistě jsi mě sem nevolal ,proto abys ses mi pokoušel číst myšlenky ,když víš že to nejde.Tak co mi chceš?‘‘ vím je to risk takhle s ním mluvit ,ale Jane je na hradě takže můžu použít její dar ,ale pak bych to schytala ještě víc takže asi nic ,ale mě ty jeho keci neskutečně štvou.
,,Samozřejmě ,jsem tě sem nezavolal-další úsměv-proto abych se ti jen pokoušel číst myšlenky.Zavolal jsem tě protože jistě víš že za dva dny oslavím 3000.narozeniny.‘‘ Jasně že to vím ,když je kvůli tomu celý hrad vzhůru nohama.Nádech a pokračuje ve svém projevu. ,,No,abych se dostal k jádru věci ,všiml jsem si ,že se vůbec nezapojuješ do příprav oslavy ,ba jsem i slyšel že sabotuješ přípravy.Proto jsem se rozhodl ,že zbylé dva dny budeš trénovat s Felixem souboje.A na mou oslavu dorazíš a budeš se chovat mile ,nebo to s tebou nedopadne dobře ,chápeš?!‘‘ Aj ,teď se naštval.Takový tón na mě ,vlastně na nikoho ho nepoužil celých deset let.Naposled to bylo na mě ,když jsem se pokusila zdrhnout ,ale jestli si myslí že trénovat s Felixem je trest ,tak to se spletl.Trest je jen to ,že musím na tu stupidní oslavu ,kde se budu muset chovat tak ,jakože mě všechno baví a že miluju Volteru a všechny její obyvatele.POMOC.To fakt nedám ,ale co mám dělat.
,,Můžu už odejít?‘‘ zeptala jsem na mě se až moc mile ,asi to způsobil ten šok z toho že musím na tu oslavu.,,Ano ,ale jdi rovnou za Felixem.Je informovaný.‘‘ Ha , aspoň na dva dny budu mít klid ,jelikož trénovat s Felem je zábava. ,,A Nikol,žádné podrazy jinak si mě nepřej.‘‘ dodal už sladkým hláskem. ,,Samozřejmě.Nic nevyvedu neboj.‘‘ dodala jsem též sladkým hlasem a urychleně se klidila do sklepení do tréninkové místnosti za Felixem.